Dlouho jsem si myslela,
že musím být víc.
Lepší.
Silnější.
Krásnější.
Dostatečná.
A tak jsem se snažila.
Být tím,
kým je potřeba být.
Přizpůsobit se.
Zlepšit se.
Dokázat.
Jenže čím víc jsem se snažila…
tím víc jsem měla pocit,
že to nestačí.
Že pořád něco chybí.
Až jsem si jednou dovolila zastavit.
A podívat se na to jinak.
Ne na to,
kým bych měla být.
Ale na to,
kým jsem.
A uviděla jsem něco,
co jsem předtím nechtěla vidět.
Že jsem o svoji hodnotu nikdy nepřišla.
Jen jsem ji začala podmiňovat.
Tím, jak vypadám.
Jak se chovám.
Jak mě vnímají druzí.
A postupně jsem uvěřila,
že takhle to má být.
Možná tvoje hodnota není něco,
co musíš získat.
Možná je to něco,
co jsi nikdy neztratil/a.
A možná…
ve chvíli, kdy přestaneš být někým jiným,
se k ní začneš vracet.
Ne skrze snahu.
Ale skrze pravdu.
🖤🐑 Sofie