(Jak k sobě mluvím)
Když se začnou objevovat emoce,
velmi rychle se objeví i něco dalšího:
hlas, který je komentuje.
Hluboký vhled
Vnitřní hlas nevznikl jako nepřítel.
Vznikl jako orientace.
Jako způsob,
jak se naučit fungovat ve světě.
Jenže často není skutečně náš.
Je složený z tónů,
vět,
postojů,
které jsme kdysi potřebovali slyšet,
abychom zůstali v bezpečí.
Zrcadlo
Možná znáš:
„To přeháníš.“
„Měla bys to zvládnout.“
„Buď silná.“
„Nedělej problémy.“
„Nezatěžuj.“
A možná ten hlas zní:
rychle
ostře
nekompromisně
Často víc jako soud,
než jako podpora.
A přesto může působit,
jako by byl pravda.
Psychosomatika
Vnitřní kritika není jen mentální.
Má tělesný dopad.
Může vyvolat:
stažení v hrudi
tlak v hlavě
napětí v čelisti
svírání v břiše
zrychlený dech
Nervový systém reaguje,
jako by přicházel skutečný tlak zvenčí.
Protože ten hlas byl kdysi spojen s přežitím.
Rodové vzorce
V mnoha liniích bylo nutné:
držet se na uzdě
nevyčnívat
nepřekročit hranice
Vnitřní hlas tak převzal roli:
hlídače vztahu
strážce přijetí
Raději se kritizovat sama,
než riskovat odmítnutí zvenčí.
A tak vznikl vzorec:
Tvrdost k sobě jako forma bezpečí.
Přepis
Vnitřní hlas lze poznat.
A tím ho oddělit od identity.
Možná poprvé může zaznít otázka:
Je to opravdu můj hlas?
Nebo hlas,
který měl kdysi chránit?
Nový vztah k sobě nezačíná umlčením kritiky.
Začíná tím,
že se objeví jiný tón.
Méně tvrdý.
Méně urgentní.
Méně trestající.
Jemné ukotvení
Nemusíš hned mluvit k sobě laskavě.
Možná stačí:
všimnout si,
jak k sobě mluvíš.
Bez snahy to měnit.
Jen slyšet.
Somatické projevy při čtení
Při rezonanci se může objevit:
napětí v čele
stažení v krku
zrychlený dech
nebo naopak úleva
Možná i jemný smutek.
Protože uvědomění,
jak k sobě mluvíme,
může být první krok:
k jinému vztahu.
Vztah k sobě se formuje slovy,
která v sobě slyšíme.
Tady končí volně přístupná část cesty. Pokud chceš pokračovat, zaregistruj se nebo se přihlas.
Přejít na další téma – 6. Práce s vinou
Zpět na Rozcestník
Sofie