Ego – ve zkratce

Ego není nepřítel.
Jen hlas, který se kdysi naučil chránit tě.

O egu se často mluví jako o něčem, co je potřeba zničit.
Překonat.
Zbavit se ho.

Ale ego většinou nevzniklo proto, aby ti škodilo.

Vzniklo ve chvíli, kdy ses potřebovala ochránit.

Když bylo potřeba být silná.
Když nebylo bezpečné ukázat slabost.
Když jsi musela přežít.

Ego je ta část, která říká:
„Dávej pozor.“
„Nenech se zranit.“
„Měj věci pod kontrolou.“

A někdy je tak hlasité, že přehluší tichý hlas duše.

Protože duše nemluví křikem.
Mluví tichem.

A skutečná změna nezačíná bojem s egem.

Začíná ve chvíli,
kdy ho poprvé uvidíš.

Ne jako nepřítele.

Ale jako starý ochranný mechanismus,
který možná už nemusí řídit tvůj život.

A v tom okamžiku se něco uvolní.

Tělo se nadechne jinak.
Ramena trochu klesnou.
Myšlenky zpomalí.

A pod tím vším se objeví něco,
co tam bylo vždy.

Ticho.
Prostor.
A pravda, která nepotřebuje nic dokazovat.

Sedm vrstev Ega:

Sofie