Dlouho jsem si myslela,
že emoce je potřeba zvládat.
Že některé jsou moc.
Že se nehodí.
Že je lepší je udržet pod kontrolou.
A tak jsem se naučila být klidná.
Nevyčnívat.
Neztrácet se.
Zvládat to.
A navenek to fungovalo.
Jenže uvnitř…
se něco hromadilo.
Smutek, který neměl kam jít.
Vztek, který nebyl dovolený.
Strach, který zůstal schovaný.
A čím víc jsem to držela…
tím víc to sílilo.
Až to jednou přišlo.
Nečekaně.
Silně.
Bez kontroly.
A já jsem nechápala proč.
Až mi to došlo.
Že emoce nezmizí,
když je potlačíš.
Jen počkají.
Možná nejsou problém.
Možná jsou jen pohyb.
Něco, co chce projít.
A možná…
ve chvíli, kdy jim to dovolíš,
přestanou tě dohánět.
Ne proto, že je zvládneš.
Ale protože je konečně pustíš.
🖤🐑 Sofie