Dlouho jsem si myslela,
že musím být víc.
Lepší.
Silnější.
Úspěšnější.
A tak jsem se snažila.
Dokazovat.
Zlepšovat.
Posouvat se.
A zvenku to vypadalo dobře.
Věci se dařily.
Lidé oceňovali.
Život „šel dopředu“.
Jen já jsem cítila něco jiného.
Únavu.
Tlak.
Tichý pocit,
že pořád nejsem dost.
A tak jsem přidala.
Ještě víc snahy.
Ještě víc výkonu.
Ale ten pocit nezmizel.
Až jsem se jednou zastavila.
A položila si otázku,
kterou jsem si nikdy předtím nepoložila:
„Pro koho to vlastně dělám?“
A v tom tichu…
se něco změnilo.
Protože ne všechno, co děláš,
je o růstu.
Něco je jen snaha
být konečně dost.
Možná nejsi víc,
když dokazuješ.
Možná se jen vzdaluješ
od toho, kým jsi.
A možná…
ve chvíli, kdy přestaneš potřebovat potvrzení,
se objeví něco,
co tam bylo celou dobu.
Klid.
Ne protože jsi dosáhl/a víc.
Ale protože už nemusíš.
🖤🐑 Sofie