Dlouho jsem si myslela,
že potřebuji víc přemýšlet.
Najít odpověď.
Pochopit.
Dát věci smysl.
A tak jsem přemýšlela.
Znovu a znovu.
O každé situaci.
O každém slově.
O každém pohledu.
Snažila jsem se to rozebrat.
Vysvětlit.
Najít, kde je pravda.
Ale čím víc jsem přemýšlela…
tím víc jsem byla unavená.
A tím dál jsem byla od sebe.
Až jsem si jednou dovolila zastavit.
Ne myšlenky.
Ale ten důvod, proč přichází.
A uviděla jsem něco,
co jsem předtím nechtěla vidět.
Že nepřemýšlím proto, abych pochopila.
Ale proto,
abych necítila.
To, co bolí.
To, co je nejisté.
To, co nemám pod kontrolou.
A tak to převádím do hlavy.
Protože tam mám pocit,
že to zvládnu.
Možná přemýšlení není problém.
Možná je to jen způsob,
jak se chráníš před tím,
co je příliš silné.
A možná…
ve chvíli, kdy si dovolíš cítit,
se hlava konečně uklidní.
Ne proto, že má odpověď.
Ale protože už nemusí utíkat.
🖤🐑 Sofie