Dlouho jsem se snažila necítit.
Držet to v sobě.
Zvládnout to.
Být silná.
Protože jsem měla pocit,
že kdybych to pustila…
nezvládnu to.
Že mě to pohltí.
Rozbije.
Ztratím kontrolu.
A tak jsem to držela.
Slzy.
Strach.
Bolest.
A navenek jsem fungovala.
Ale uvnitř…
to bylo čím dál těžší.
Až jsem si jednou dovolila udělat něco jinak.
Nezastavit to.
Ale pustit.
Jen na chvíli.
Jen trochu.
A v tom momentu…
se nestalo nic z toho,
čeho jsem se bála.
Nerozpadla jsem se.
Neztratila jsem se.
Naopak.
Něco se otevřelo.
Něco živého.
Skutečného.
Moje.
A tehdy mi to došlo.
Že to, co cítím…
mě neohrožuje.
Jen mě to otevírá.
Možná nejsi slabá,
když cítíš.
Možná jsi konečně živá.
A možná…
ve chvíli, kdy si to dovolíš,
přestaneš se bát sama sebe.
🖤🐑 Sofie