Touha – dovolím si ji cítit?
Milá duše…
zastav se na chvíli.
Není kam spěchat.
Nadechni se… pomalu.
A jen si všimni, co se děje v tvém těle.
Možná tam někde…
velmi jemně…
žije touha.
Ne hlasitá.
Ne dramatická.
Ale tichá.
Vytrvalá.
Možná jsi ji kdysi cítila naplno.
A pak přišel moment,
kdy jsi ji začala zmenšovat.
Protože byla „moc“.
Moc cítitelná.
Moc viditelná.
Moc tvoje.
A tak ses naučila ji tlumit.
Kontrolovat.
Přehlušit.
ZRCADLO:
To, co potlačuješ…
nezmizí.
Jen změní směr.
A začne se projevovat jinak.
MINI TEST
Když ucítíš touhu… opravdu ji ucítíš…
co je tvoje první reakce?
A) Rychle ji stáhnu.
Jako bych se lekla sama sebe.
B) Nechám ji být… ale hned ji začnu hlídat.
Aby „nepřetekla“.
C) Cítím ji… a je to krásné.
Ale zároveň se bojím, kam by mě mohla dovést.
D) Dovolím si ji vnímat.
Nechám ji proudit… bez potřeby ji hned řešit.
VÝKLAD
A – Stažení (ochrana)
Tvoje tělo si pamatuje,
že bylo bezpečnější necítit naplno.
Možná přišel stud.
Možná odmítnutí.
Možná nepochopení.
A tak tě dnes chrání dřív, než se něco stane.
To není slabost.
To je způsob, jakým ses naučila přežít.
B – Kontrola
Touha v tobě je. Silná. živá.
Ale někde hluboko je strach,
že kdyby ses opravdu pustila…
ztratíš kontrolu.
A tak ji držíš těsně pod hranou.
C – Touha a strach
Jsi v kontaktu.
Vnímáš. Cítíš.
Ale ještě tam není plná důvěra.
Ne v touhu…
ale v sebe, že ji uneseš.
D – Přijetí
Začínáš chápat,
že touha není něco, co musíš řešit.
Je to energie.
Život.
A ty ji můžeš cítit…
aniž by tě ovládla.
JEMNÉ ZAKONČENÍ
Ať jsi zvolila cokoliv…
nemusíš to měnit.
Nemusíš se „posouvat“.
Stačí si všimnout.
Možná dnes jen o kousek víc dovolíš…
té tiché části v sobě…
být slyšená.