Stud – co na sobě skrývám?
Milá duše…
je něco, co o sobě víš…
ale nedovolíš tomu být viděno.
Možná je to část tvého těla.
Možná způsob, jakým cítíš.
Možná tvoje touha.
Možná tvoje pravda.
A pokaždé, když se k tomu přiblížíš…
něco v tobě se stáhne.
Ztichne.
Schová se.
Možná jsi se kdysi naučila,
že právě tohle není v pořádku.
Že tohle by nikdo neměl vidět.
Že tohle je „moc“.
A tak jsi to začala skrývat.
Ne před světem.
Ale před sebou.
ZRCADLO:
Nejvíc se stydíš za to…
co je na tobě nejpravdivější.
MINI TEST
Když se dotkneš něčeho, za co se stydíš… co uděláš?
A) Okamžitě to potlačím a snažím se na to nemyslet
B) Zlehčím to, obrátím v humor nebo to rychle přejdu
C) Vnímám to… ale nevím, jak s tím být
D) Dovolím si to cítit, i když je to nepříjemné
VÝKLAD
A – Potlačení
Tohle není slabost.
Tohle je místo,
kde jsi byla kdysi sama.
A tvoje tělo se naučilo,
že nejbezpečnější je to zavřít.
B – Zlehčení
Naučila ses přežít skrze lehkost.
Ale pod tím lehkým tónem
je něco, co chce být viděno doopravdy.
Ne zlehčeno.
Ale pochopeno.
C – Kontakt bez opory
Už neutíkáš.
Ale ještě nevíš, jak v tom zůstat.
Jak to unést.
Tohle je velmi citlivý bod změny.
D – Dovolení
Začínáš chápat,
že stud není nepřítel.
Je to brána.
A za ní je část tebe,
která čekala… až ji uvidíš.
JEMNÉ ZAKONČENÍ
Nemusíš dnes nic odhalovat.
Nemusíš nic sdílet.
Stačí, když si dovolíš
být o kousek blíž sama sobě.
I v tom, co jsi dosud skrývala.
A možná zjistíš…
že to, co jsi schovávala…
nikdy nebyla chyba.
v lásce, úctě, respektu a absolutní pravdě