Abychom mohli odložit masky, potřebujeme důvěru
Návrat ke kmeni má být místem, kde nemusíš přemýšlet nad každým slovem.
Kde můžeš něco vyslovit a vědět, že tvůj příběh nebude pokračovat dál bez tebe.
Kde můžeš mlčet.
Kde můžeš nesouhlasit.
Kde můžeš být nejistý.
Kde můžeš říct:
„O tomhle mluvit nechci.“
Takový prostor ale nevytvoří jeden člověk.
Vytváříme ho všichni, kteří do něj vstoupíme.
Proto má Návrat ke kmeni několik jednoduchých pravidel.
Co zazní v kruhu, zůstává v kruhu
Můžeš mluvit o tom, co setkání přineslo tobě.
O svých pocitech.
O svých uvědoměních.
O svém příběhu.
Ale příběh jiného muže není náš příběh k vyprávění.
Nevynášíme ven jeho jméno, jeho slova ani věci, které nám svěřil.
Bez důvěry nemůže vzniknout prostor, ve kterém můžeme být skuteční.
Nemusíš mluvit
Příchodem do kruhu nevzniká povinnost otevřít svůj život před ostatními.
Nikdo tě nebude nutit mluvit.
Nikdo tě nebude vyvolávat.
Nikdo nebude chtít vědět víc, než chceš říct.
Můžeš odpovědět:
„Nevím.“
Můžeš říct:
„Dnes ne.“
A můžeš také jen sedět a poslouchat.
Tvoje hranice jsou tvoje.
Nemusíme spolu souhlasit
Do kruhu mohou přijít muži s velmi rozdílnými životy.
S jinými zkušenostmi.
Názory.
Vztahy.
Chybami.
Rozhodnutími.
Vírou.
Pohledem na svět.
Nemusíme se vším souhlasit.
Nemusíme jeden druhého přesvědčovat.
Nemusíme rozhodovat, kdo má pravdu.
Můžeme se lišit a přesto se k sobě chovat s respektem.
Návrat ke kmeni není místo pro ponižování, zesměšňování, agresi ani dokazování vlastní převahy.
Nemusíme být stejní, abychom spolu mohli sedět v jednom kruhu.
Nezachraňujeme se
Když muž otevře něco těžkého, nemusíme mu okamžitě vysvětlovat, co má udělat.
Nemusíme opravovat jeho vztah.
Jeho minulost.
Jeho otcovství.
Jeho život.
Někdy možná vůbec nepotřebuje radu.
Potřebuje jen vyslovit něco, co dlouho nosil sám.
Můžeme naslouchat.
Můžeme se ptát.
Můžeme nabídnout vlastní zkušenost, pokud o ni stojí.
Ale jeho cesta zůstává jeho.
Každý muž nese odpovědnost za svůj vlastní život.
Můžeš kdykoliv říct ne
Nechceš odpovědět?
Nemusíš.
Nechceš se účastnit nějaké části setkání?
Řekni to.
Potřebuješ na chvíli odejít stranou?
Můžeš.
Něco je ti nepříjemné?
Řekni to.
Nechci, abychom svoje hranice překonávali jen proto, abychom před ostatními vypadali odvážněji, otevřeněji nebo silněji.
Hranice nejsou překážkou důvěry. Jsou její součástí.
Emoce mají své místo
Může přijít smích.
Ticho.
Vztek.
Smutek.
Rozpaky.
Slzy.
Nebo vůbec nic.
Nemusíš předvádět sílu.
A nemusíš předvádět ani zranitelnost.
Nikdo nebude očekávat, že se během setkání otevřeš, něco pochopíš nebo se někam posuneš.
Někdy může přijít hluboký okamžik.
Jindy prostě sedíme u ohně, jdeme krajinou a je nám spolu dobře.
Obojí má své místo.
Co Návrat ke kmeni není
Návrat ke kmeni není psychoterapie ani zdravotní služba.
Nenahrazuje odbornou psychologickou, psychiatrickou nebo jinou zdravotní péči.
Není místem pro stanovování diagnóz ani pro hledání někoho, kdo převezme odpovědnost za tvůj život.
Není ani prostorem, kde ti budu říkat, co máš dělat, jak máš žít nebo jakým mužem by ses měl stát.
Nikdo z nás tu nemusí být učitelem života toho druhého.
A možná právě proto spolu můžeme být mnohem obyčejněji.
Bez rolí.
Bez potřeby někoho opravovat.
Bez očekávání, že se během několika hodin musí něco zásadního stát.
Někdy půjdeme hluboko.
Jindy se budeme smát, půjdeme krajinou, sedět u ohně nebo chvíli mlčet.
Nemusíme z každého setkání odcházet proměnění. Stačí, když v něm můžeme být skuteční.
Přicházíme střízliví
Do společného prostoru přicházíme bez alkoholu a jiných omamných látek.
Ne proto, že bychom si potřebovali hrát na dokonalost.
Ale protože chci, abychom tam byli opravdu přítomní.
Vnímali sebe.
Vnímali ostatní.
A byli schopni nést odpovědnost za svoje jednání.
Takoví, jací právě jsme.
Příroda má svoje pravidla
Část setkání může probíhat venku.
Proto počítej s terénem, počasím, chladem, teplem nebo mokrem podle konkrétního dne.
Vezmi si vhodné oblečení a obuv.
A stejně jako respektujeme jeden druhého, respektujeme i místo, které nás přijalo.
Co si přineseme, zase odneseme.
Oheň rozděláváme jen tam a tehdy, kde je to bezpečné a dovolené.
Pramen, les ani louka po našem setkání nemusí poznat, že jsme tam byli.
Jsme tam na návštěvě.
Nemusíš mi nic dokazovat
Nemusím vědět, kolik jsi toho prožil.
Jak tvrdý život máš za sebou.
Kolik vyděláváš.
Co vlastníš.
Jak úspěšný jsi.
Jak hluboko na sobě pracuješ.
Ani jak moc jsi „chlap“.
Tohle není přijímací zkouška do mužství.
Nemusíš přijít jako nějaká lepší verze sebe sama.
Přijď jako muž, kterým právě jsi.
Ani já nejsem nad kruhem
To, že setkání svolávám a držím jeho rámec, mi nedává větší hodnotu než ostatním.
Také respektuji důvěrnost.
Také respektuji tvoje ne.
Také nemusím mít odpověď.
Také můžu něco nevědět.
A také nesu odpovědnost za to, jak do společného prostoru vstupuji.
Nechci stát před kruhem.
Chci v něm sedět.
Mezi ostatními muži.
Než přijdeš…
Nemusíš se připravovat.
Nemusíš si sepisovat, o čem chceš mluvit.
Nemusíš vědět, co od setkání očekáváš.
Nemusíš se dostat do správného rozpoložení.
Nemusíš se předem rozhodnout, co ze sebe ukážeš.
Přijď střízlivý.
Přijď s respektem.
Vezmi si oblečení, ve kterém můžeš být venku.
A vezmi s sebou sebe.
Zbytek můžeme nechat vzniknout až tam.
🛡️ Než přijdeš
Co přineseš, je na tobě.
Co svěří druhý muž tobě, chráníš.
A co nechceš otevřít, otevírat nemusíš.
Součást cesty Návrat ke kmeni.