– návrat k podstatě duše
Láska
… kolikrát to slovo slyšíme, říkáme, hledáme.
Ale málokdy se opravdu ptáme: Jaká láska to vlastně je?
Psychologie říká, že většina našich vztahů stojí na podmíněné lásce.
Milujeme, když…
Když nás ten druhý chápe.
Když nám dává pozornost.
Když se chová tak, jak očekáváme.
Když zapadá do našich představ o tom, co je správné.
Jenže taková láska je obchod.
Je to výměna emocí, energie a pozornosti, která trvá jen do chvíle,
než druhý člověk udělá něco, co naruší naši jistotu.
Tehdy se láska mění v bolest, zklamání, odpor.
A my si myslíme, že jsme o lásku přišli.
Ale ve skutečnosti jsme o ni nikdy nepřišli –
jen jsme se k ní ještě nedostali.
—
Láska bez podmínek
je stav vědomí, nikoli vztah.
Je to přítomnost, v níž není žádné „když“.
Miluješ, protože jsi.
Miluješ, protože druhý existuje.
Miluješ, aniž bys chtěl vlastnit, měnit, nebo zachraňovat.
Je to láska, která vidí skrze masky a rány,
a přesto zůstává otevřená.
Neznamená to nechat se zraňovat,
ale chápat, že i bolest je projevem touhy po návratu k celistvosti.
—
Rozdíl mezi Láskou a Láskou bez podmínek:
Podmíněná láska říká: „Miluji tě, protože mi něco dáváš.“ Očekávám, že mě uděláš šťastným. Potřebuji tě, abych se cítil(a) úplný(á). Když mě zklameš, stáhnu se. Láska je cit.
Bezpodmínečná láska říká: „Miluji tě, protože jsi.“ Sdílím s tebou své štěstí. Jsem úplný(á), a proto mohu milovat. Když mě zraníš, vidím bolest, ne nepřítele. Láska je stav bytí.
—
Duchovní vhled:
Bezpodmínečná láska není něco, co se naučíme –
je to návrat domů.
Je to návrat k té části duše, která nikdy nesoudila,
která jen byla.
Je to hlas Božského v nás,
který šeptá: „Nemusíš nic dokazovat, abys byl milován.“
—
Když začneš milovat bez podmínek,
neznamená to, že se vše kolem tebe změní.
Změníš se ty.
A to stačí, aby se změnil celý svět.