(dlaně, prsty, zápěstí, zánět šlach)
Ano… i tohle mám za sebou.
Začalo to nenápadně.
Napětí v prstech.
Píchání v zápěstí.
Slabost v dlani.
A pak přišel moment,
kdy už neudržíš ani hrnek.
Čím víc jsem se snažila…
tím horší práci a podmínky jsem dostávala.
Čím víc jsem dávala…
tím víc si brali.
Až jednou tělo řeklo dost.
ZRCADLO:
Ruce nejsou jen nástroj.
Ruce jsou náš kontakt se světem.
To, jak dáváme.
To, jak přijímáme.
To, co držíme…
a to, co už dávno držet nechceme.
Bolest rukou někdy neříká:
„Používáš mě moc.“
Ale spíš:
„Používáš mě proti sobě.“
Záněty šlach, bolest v dlaních, prstech, zápěstí…
mohou nést zprávu:
- Přetěžuju se, abych byla přijatá
- Dávám víc, než je mi vraceno
- Držím se něčeho, co mě bolí
- Neumím říct „dost“
- Neumím pustit
A pod tím vším…
tichý vzorec:
„Když se budu snažit víc… zasloužím si víc.“
Ale realita?
Jen jsem znovu vstoupila do místa,
kde se snaha trestá.
Možná to není jen o práci.
Možná je to starý známý pocit:
Šikana.
Tlak.
Nedocenění.
Překračování hranic.
A tělo si to pamatuje.
MINI TEST
Když si sáhneš na své ruce… co cítíš?
A) Napětí, stažení, tlak
B) Únavu, slabost, „vypnutí“
C) Bolest při pohybu nebo doteku
D) Klid, lehkost, volnost
VYHODNOCENÍ:
A – Napětí
Možná jedeš přes sebe. Tlačíš výkon, přestože tělo už dávno zpomaluje. Učíš se zastavit.
B – Slabost
Tělo možná rezignovalo. Dlouhodobě dáváš víc, než máš. Potřebuješ doplnit sebe, ne jen ostatní.
C – Bolest
Tělo křičí. Něco držíš, co už dávno nechceš nést. Možná situace, možná vztah, možná roli.
D – Klid
Tvé tělo je v rovnováze. Možná už umíš vnímat své hranice. Nebo jsi na cestě zpět k sobě.
ZASTAV SE NA CHVÍLI…
Otevři jemně dlaně.
Uvolni prsty.
A v duchu si dovol:
„Nemusím si zasloužit hodnotu tím, že se zničím.“
„Můžu pustit to, co mě bolí.“
„Moje hranice jsou v pořádku.“
Možná bolest nezmizí hned.
Ale možná…
poprvé přestaneš jít proti sobě.
Pokud čteš tento příspěvek…
možná se tě dotkl víc, než jsi čekala.
Možná v něm nejsi sama.
A možná ho právě teď někdo potřebuje číst také.