Sexualita je jedna z nejsilnějších sil lidského bytí, a přesto je to oblast nejvíce obalená tichem, studem, vinou a pokroucenými přesvědčeními. Člověk se narodí s otevřeností, přirozeností a touhou objevovat vlastní tělo, vztahy i blízkost. Teprve společnost mu postupně vtiskne přesvědčení, že sexualita je něco, co je třeba skrývat, ovládat, popírat nebo používat jako nástroj moci.
V moderním světě se tváříme, že sexualitu přijímáme. Reklamy, média, sociální sítě jsou plné erotiky. Jenže sexualita je tu prezentována odpojená od hloubky, od duše, od lásky. Je používána jako komodita. Jako manipulace. Jako nástroj ovládání. A tak se rodí paradox: sexualita je všude, a přesto je tabu.
Tabu není náhoda. Je to způsob, jak udržet člověka v oddělení od sebe samého. Kdo se stydí za svou sexualitu, stydí se i za svou podstatu. Kdo je umlčen vinou, ten není schopen naplno žít. Sexualita je totiž energie kreativity, síly, životního ohně. Kdo ji potlačí, potlačí i vlastní pravdu.
JAK SPOLEČNOST PRÁCUJE SE STUDem A VINOU
Stud a pocit viny jsou nejběžnější způsoby, jak ovládat lidskou sexualitu. Ať už skrze výchovu, náboženství nebo rodové vzorce.
Dítě, které je přirozeně zvídavé, dostane větu: tohle se nedělá. Holka se učí být slušná, klidná, čistá. Chlapec má být silný, neutrální, bez emocí. Nikdo se neučí, jak zacházet se sexualitou vědomě. Nikdo neslyší, že tělo není hřích, ale chrám. Tak se rodí oddělení: tělo proti duši, touha proti morálce, prožitek proti očekávání.
Tento vnitřní rozpor doprovází mnoho lidí celý život. Buď sexualitu popírají a bojují s ní, nebo se naopak ztrácejí v její povrchní, neukotvené podobě. V obou případech chybí totéž: vědomé spojení, láska, přijetí.
DUCHOVNÍ POHLED NA SEXUALITU
Na duchovní úrovni je sexualita proud světla. Je to energie, která stoupá skrze tělo jako teplo, radost, tvořivost. Když je otevřená, člověk tvoří, žije, dýchá, miluje, roste. Vědomá sexualita není o výkonu, technice, těle ani formě. Je o přítomnosti.
Není jen fyzickým aktem. Je stavem bytí, ve kterém se člověk propojí sám se sebou a skrze tělo vyjádří svou duši. Proto se říká, že sexualita je jedna z bran k duchovnímu probuzení. Ne skrze potlačení touhy, ale skrze její pochopení.
Skutečná sexualita není jen o tom, s kým spíme, ale kým jsme, když spíme sami se sebou.
RODOVÉ VZORCE, KTERÉ OVLÁDAJÍ NAŠI SEXUALITU
Rod se do sexuality zapisuje silněji, než si lidé připouští. Neseme v sobě příběhy prababiček, které nesměly milovat. Žen, které byly trestány za touhu. Mužů, kteří nikdy nesměli projevit citlivost. Neseme strachy, které nejsou naše. Omezení, která nejsou naše. Věty, které nikdy nepatřily nám.
Rodové linie často nesou bloky jako:
– ženy se musí stydět
– muži nesmí být zranitelní
– touha je nebezpečná
– blízkost bolí
– láska je luxus
Když najednou někdo v rodu začne cítit, že chce žít jinak, probouzí se odpor. Ne proto, že je špatný. Ale protože je první, kdo se dotýká zranění svých předků. Sexualita je totiž jedním z velkých rodových uzlů. Ten, kdo ji osvobodí, osvobodí energii rodu.