Viditelnost – bojím se být viděna?
Milá duše…
co se v tobě stane,
když na tebe někdo opravdu pohlédne?
Ne jen letmo.
Ne jen povrchně.
Ale tak…
že tě opravdu vidí.
Možná ucítíš otevření.
Možná jemné rozechvění.
A možná…
se v tobě něco stáhne.
Protože být viděna…
neznamená jen být vnímána.
Znamená být odkrytá.
Skutečná.
Bez ochrany.
A právě tam se často objeví strach.
Ne z druhých…
ale z toho,
co by mohli uvidět.
ZRCADLO:
Ne vždy se schováváš proto,
že nejsi dost.
Někdy proto,
že jsi až příliš viditelná.
MINI TEST
Když na tebe někdo opravdu pohlédne… co se v tobě děje?
A) Stáhnu se a uhnu pohledem
B) Začnu se hlídat, jak působím
C) Vydržím chvíli, ale je mi to nepříjemné
D) Zůstanu v tom a dovolím si být viděna
VÝKLAD
A – Stažení
Tvoje tělo si pamatuje,
že být viděna nebylo bezpečné.
Možná přišlo hodnocení.
Možná stud.
Možná nepochopení.
A tak tě chrání tím,
že tě schová.
B – Kontrola obrazu
Dovolíš si být viděna…
ale jen v určité podobě.
Takové, která je „v pořádku“.
Ale pod tím je část tebe,
která touží být viděna celá.
C – Na hraně
Už neutíkáš hned.
Ale ještě v tom neumíš zůstat.
Tohle je velmi jemný bod.
Místo, kde se učíš důvěře.
D – Přítomnost
Zůstáváš.
Nevytváříš obraz.
Neutíkáš.
Jen jsi.
A v tom je síla,
která se nedá vytvořit.
JEMNÉ ZAKONČENÍ
Nemusíš se hned ukazovat světu.
Nemusíš být viděna víc, než cítíš.
Ale možná dnes…
zůstaneš o vteřinu déle
v tom pohledu.
A dovolíš si ucítit,
že to, co se chce ukázat…
není slabost.
Je to tvoje pravda.
v lásce, úctě, respektu a absolutní pravdě