Vnitřní kritik v sexualitě
Milá duše…
je tu hlas,
který se ozve vždy,
když se začneš cítit.
Možná šeptá.
Možná je tichý.
A možná…
je až příliš hlasitý.
„Tohle není v pořádku.“
„Takhle bys neměla.“
„Co si o tobě pomyslí?“
„Měla bys být jiná.“
A tak se zastavíš.
Stáhneš.
Opravíš.
Možná jsi si zvykla věřit,
že ten hlas jsi ty.
Ale…
ZRCADLO:
To není tvoje pravda.
To je hlas, který jsi se naučila poslouchat.
Možná vznikl dávno.
Z pohledů.
Ze slov.
Z reakcí, které přišly,
když jsi byla sama sebou.
A tak se v tobě vytvořil někdo,
kdo tě „hlídá“.
Aby ses už nikdy necítila tak,
jako tehdy.
MINI TEST
Když začneš cítit touhu nebo se otevřeš… co se objeví?
A) Okamžitě přijde hlas, který mě zastaví
B) Začnu se opravovat a přizpůsobovat
C) Vnímám ten hlas, ale nejsem si jistá, jestli mu věřit
D) Ten hlas slyším, ale už mě neřídí
VÝKLAD
A – Silný vnitřní kritik
Ten hlas je naučený.
Dlouho tě chránil.
Dlouho určoval, co je „bezpečné“.
Ale dnes už možná není potřeba,
aby byl tak silný.
B – Přizpůsobení
Naučila ses přežít tím,
že jsi byla „správná“.
Ale někde pod tím je část tebe,
která chce být pravdivá.
Ne správná.
C – Uvědomění
Začínáš ten hlas rozeznávat.
A to je zásadní.
Protože to, co vidíš…
už nemusíš slepě následovat.
D – Svoboda v sobě
Ten hlas nezmizel.
Ale už nemá moc.
Ty cítíš.
A vybíráš si.
JEMNÉ ZAKONČENÍ
Nemusíš ten hlas umlčet.
Nemusíš s ním bojovat.
Stačí, když ho začneš slyšet…
a ne vždy ho poslechneš.
A možná poprvé ucítíš,
jaké to je…
být sama sebou
bez opravy.
v lásce, úctě, respektu a absolutní pravdě