Psychosomatika, pravda a skrytý léčitel uvnitř nás…
Strach není nepřítel. Je to hlas duše, který upozorňuje na místo, kde jsme se odpojili sami od sebe. Každý strach má svůj kořen – a téměř nikdy není v přítomnosti. Většinou patří minulosti, rodovým vzorcům, nevyřčeným emocím, neuzdravenému vnitřnímu dítěti.
Strach vzniká ve chvíli, kdy se naše duše snaží růst, ale tělo se drží starých programů. Když se pohybujeme za hranice známého, ozve se ten tichý, sevřený hlas: „Pozor, tady jsi kdysi nebyl v bezpečí.“
A my to často zaměníme za znamení, že máme couvnout.
Jenže strach je ve skutečnosti pozvánka – ne stopka.
Psychosomatické projevy strachu:
– stažení hrudi, tlak na srdci – neprojevené emoce, potlačovaná pravda
– bolest žaludku – strach „nestrávit“ situaci nebo odmítnutí
– ztuhlá šíje – odmítání změny směru v životě
– bušení srdce – duše chce ven, tělo ji brzdí
– únava – dlouhodobý útěk sám před sebou
– nespavost – mysl hlídkuje místo nás, abychom „přežili“ starý vzorec
Strach není chyba.
Je to inteligentní systém, který ukazuje přesně tam, kde leží největší uzdravení.
Duchovní pravda:
Strach je energie, která žádá o pozornost, pochopení a přijetí.
Když před ním utíkáme, roste.
Když se k němu otočíme čelem, mění se v sílu.
Když jej obejmeme, rozpustí se.
V rodových liniích se strach dědí jako skrytý dluh – strach mluvit, strach být vidět, strach milovat bez podmínek, strach být pravdivý. A přesto je každý z nás tím článkem, který může řetěz přetrhnout.
Jakmile uvidíme svůj strach, pochopíme ho a dovolíme mu promluvit, přestane být stínem. Stane se průvodcem.
Čemu ve svém životě se vyhýbáš jen proto, že to kdysi bolelo?
Možná právě tam začíná tvoje svoboda.