…a co nám jeho hlas šeptá přes tělo i duši…
Každý z nás v sobě nese dítě.
To malé, citlivé, které kdysi potřebovalo obejmout, ale místo toho se naučilo být silné.
To, které chtělo být slyšeno, ale raději mlčelo, aby neublížilo druhým.
To, které se naučilo skrývat své emoce, protože „už je přece velké“.
Jenže zraněné vnitřní dítě nezmizí.
Zůstává uvnitř a promlouvá — nejčastěji skrze naše tělo, vztahy a pocity.
Když se necítíš dost dobrý…
Když tě druzí zraňují a ty to přitom znáš až příliš dobře…
Když se ti sevře hrudník, nebo tě bolí žaludek, aniž by k tomu byl důvod…
Možná se právě ozývá ono — tvoje vnitřní dítě, které prosí o pozornost, přijetí, lásku.
Léčení začíná v okamžiku, kdy se k němu obrátíš.
Ne jako k něčemu slabému, ale jako k nejčistší části sebe.
Když se na něj podíváš s něhou, obejmeš ho ve své představě a řekneš:
„Už jsi v bezpečí. Jsem tady s tebou.“
Tehdy se mění všechno.
Tělo se uvolní.
Srdce se nadechne.
A duše se znovu spojí sama se sebou.
—
Poznej své vnitřní dítě.
Možná právě ono čeká, až mu dovolíš znovu věřit v lásku, kterou jsi vždycky měl v sobě.