Nemusíš vědět, proč přicházíš
Možná tě něco trápí.
Možná se v životě něco změnilo.
Možná už dlouho něco neseš a nemáš s kým o tom mluvit.
A možná je vlastně všechno v pořádku.
Jen tě něco táhne mezi muže.
Nemusíš mít připravené téma.
Nemusíš umět vysvětlit, co se v tobě děje.
Nemusíš přijít s problémem, který potřebuje vyřešit.
Můžeš přijít i s obyčejným „nevím“.
Můžeš přinést to, co právě žiješ
Vztah, ve kterém se ztrácíš.
Rozchod, který pořád bolí.
Manželství, kterému přestáváš rozumět.
Strach, že jako partner selháváš.
Otcovství.
Vztah se svými dětmi.
Nebo otázku, jestli jsi otcem, jakým jsi chtěl být.
Můžeš přinést práci, která tě už nenaplňuje.
Peníze.
Tlak.
Vyčerpání.
Pocit, že všechno stojí na tobě.
Nebo chvíli, kdy sis uvědomil:
„Takhle už dál nechci.“
Můžeš přinést i svého otce
Možná je stále součástí tvého života.
Možná jste si nikdy nebyli blízcí.
Možná už tu není.
A možná v sobě pořád nosíš věty, které jsi mu nikdy neřekl.
Vztek.
Obdiv.
Zklamání.
Strach.
Touhu po uznání.
Nebo obyčejnou otázku:
„Tati, proč jsi tam pro mě nebyl?“
Nemusíme hledat viníka.
Ale můžeme se podívat na to, co si jako muži neseme dál.
A co už možná dál nést nechceme.
Můžeš přinést něco, za co se stydíš
Některé věci se snadno vyprávějí.
Jiné schováváme.
Selhání.
Slabost.
Strach.
Žárlivost.
Nevěru.
Sexualitu.
Peníze.
Samotu.
Pláč.
Pocit, že nejsme dost dobří.
Nebo něco, o čem jsme přesvědčeni:
„Kdyby tohle o mně ostatní věděli, dívali by se na mě jinak.“
Nemusíš to říct.
Ale nemusíš ani předstírat, že to neexistuje.
Můžeš přinést vztek
Nemusíme z mužského vzteku dělat něco špatného.
A nemusíme ho ani oslavovat.
Můžeme se na něj podívat.
Co chrání?
Co už bylo příliš?
Kde jsi příliš dlouho mlčel?
Kde jsi dovoloval něco, co jsi dovolit nechtěl?
A kde tvůj vztek možná zraňuje lidi, které miluješ?
Pod vztekem někdy bývá něco, co se říká mnohem hůř.
„Tohle mě bolelo.“
Můžeš přinést slzy
Nemusíš je zadržovat.
A nemusíš je ani hledat.
Když přijdou, přijdou.
Když nepřijdou, nic se neděje.
Muž nemusí plakat, aby byl otevřený.
Stejně jako nemusí slzy skrývat, aby zůstal mužem.
Můžeš přinést radost
Kruh nemusí být místem, kam chodíme pouze s bolestí.
Můžeš přinést něco, co se ti podařilo.
Sen.
Nový začátek.
Rozhodnutí.
Lásku.
Něco, na co jsi hrdý.
Nebo chvíli, kdy máš prostě chuť být mezi chlapy, zasmát se a strávit společně čas.
Kmen není jen místo pro naše rány.
Je také místem pro život.
A můžeš přijít s prázdnýma rukama
Možná právě tohle potřebuješ slyšet nejvíc.
Nemusíš přinést příběh.
Nemusíš mít otázku.
Nemusíš otevírat minulost.
Nemusíš vědět, co chceš změnit.
Nemusíš na sobě vůbec „pracovat“.
Můžeš přijít.
Sednout si.
Jít s námi krajinou.
Napít se z pramene.
Dívat se do ohně.
Poslouchat.
Mlčet.
Smát se.
Být.
A třeba se během setkání něco objeví.
A třeba ne.
Nejsi povinen nic odevzdat
To, že vstoupíš do kruhu, neznamená, že mu něco dlužíš.
Otevřenost není vstupné.
Nikdo nebude čekat, až na tebe přijde řada a ty před ostatními odkryješ kus svého života.
Ty rozhoduješ, co přineseš ven a co si ještě necháš pro sebe.
Protože důvěra se nedá vynutit.
Může jen postupně vzniknout.
Co tedy můžeš přinést?
Svůj příběh.
Otázku.
Vztek.
Strach.
Radost.
Únavu.
Slzy.
Smích.
Ticho.
Nebo jen sebe.
Bez připravených slov.
Bez potřeby něco dokazovat.
Bez odpovědi na otázku, proč jsi vlastně přišel.
🪶 Nemusíš vědět, co máš přinést.
Možná úplně stačí, že přijdeš ty.
Součást cesty Návrat ke kmeni.