Dlouho jsem si myslela,
že být laskavá znamená vyjít vstříc.
Pomoci.
Přizpůsobit se.
Nezklamat.
A tak jsem říkala ano.
Ano, i když jsem byla unavená.
Ano, i když jsem to tak necítila.
Ano, i když se něco ve mně stahovalo.
A říkala jsem tomu láska.
Ohleduplnost.
Dobrota.
Jenže čím častěji jsem říkala ano druhým…
tím víc jsem se vzdalovala sama sobě.
Až jsem si jednou dovolila zastavit.
Ne u toho, co chtějí druzí.
Ale u toho, co cítím já.
A uviděla jsem něco,
co jsem předtím nechtěla vidět.
Že hranice nejsou odmítnutí.
Že nejsou tvrdost.
Ani sobectví.
Jsou pravda.
Jsou místem,
kde přestáváš opouštět sebe,
abys udržela druhé.
Možná hranice nejsou proti lidem.
Možná jsou pro tebe.
A možná…
ve chvíli, kdy začneš slyšet své ne,
se poprvé opravdu potkáš se svým ano.
🖤🐑 Sofie