Dlouho jsem si myslel,
že miluji ji.
Že je to ona,
koho chci.
Její blízkost.
Její přítomnost.
Ten pocit, když jsem s ní.
A možná to tak z části bylo.
Ale pak jsem si všiml něčeho,
co jsem předtím nechtěl vidět.
Jak se cítím, když je se mnou…
a jak se cítím, když není.
Ten rozdíl byl obrovský.
Jako bych bez ní nebyl celý.
Jako by něco ve mně
najednou zmizelo.
A tehdy mi to došlo.
Že to možná není o ní.
Ale o tom pocitu.
O tom, co ve mně probouzí.
O tom, jak se vedle ní cítím.
O tom, že najednou nejsem sám.
A tak jsem se nedržel jí.
Držel jsem se toho,
co mi dávala.
Možná závislost na vztahu
není o tom, že miluješ moc.
Možná je to o tom,
že jsi dlouho necítil dost.
A ona to na chvíli zaplní.
Ale jen na chvíli.
Možná to, co hledáš u ní…
není ona.
Ale část tebe,
kterou jsi někde ztratil.
A možná…
ve chvíli, kdy ji začneš nacházet v sobě,
přestaneš potřebovat,
aby ti ji někdo jiný dával.
Ne proto, že nechceš milovat.
Ale protože už nemusíš.
🖤🐑 Sofie