Jsou části mě,
které jsem se naučila skrývat.
Ne proto, že by byly špatné.
Ale proto,
že na ně kdysi někdo reagoval…
tak, že to bolelo.
A tak jsem je postupně zavřela.
Ne úplně.
Jen tolik, aby nebyly vidět.
Trochu stáhnout hlas.
Trochu skrýt tělo.
Trochu necítit.
A časem jsem si na to zvykla.
Žít jen část sebe.
A tu zbytek… nechat někde v pozadí.
Jenže něco ve mně
se nikdy úplně neztratilo.
Jen čekalo.
Na moment,
kdy se přestanu bát být viděna.
Ne silná.
Ne dokonalá.
Ale skutečná.
Možná stud není o tom,
že je s tebou něco špatně.
Možná je to jen místo,
kde jsi byla naučena se schovat.
A možná…
právě tam na tebe čeká část tebe,
která chce být konečně viděna.
🖤🐑 Sofie