Dlouho jsem si myslela,
že moje tělo je problém.
Že je moc citlivé.
Že reaguje přehnaně.
Že by mělo být silnější… klidnější… víc pod kontrolou.
A tak jsem ho začala opravovat.
Snažila jsem se ho umlčet.
Přetlačit.
Naučit ho, jak „má fungovat“.
Jenže čím víc jsem tlačila…
tím víc křičelo.
Napětí.
Únava.
Stažení.
Bolest.
A já jsem tomu říkala slabost.
Dnes už to vidím jinak.
Moje tělo nikdy nebylo proti mně.
Jen mluvilo jazykem,
který jsem se nikdy nenaučila poslouchat.
Každé sevření…
mělo svůj důvod.
Každé ztuhnutí…
bylo reakcí.
Každá bolest…
nesla informaci.
Tělo si pamatuje.
I to, co hlava dávno zapomněla.
A tak jsem přestala hledat,
jak ho opravit.
A začala jsem se ptát:
„Co mi chceš říct?“
A poprvé jsem neposlouchala hlavou.
Ale tělem.
Možná tvoje tělo není problém.
Možná je to jediná část tebe,
která celou dobu říká pravdu.
A možná…
nepotřebuješ víc kontroly.
Ale víc kontaktu.
🖤🐑 Sofie