Někdy člověka k dlouhému pátrání nepřivede kniha ani velké životní rozhodnutí. Někdy stačí jeden obraz a jedna zvláštní podobnost.
U mě to začalo obrazem Ploché země (Flat earth).
Kruhový svět. Severní pól uprostřed. Kontinenty rozložené kolem něj. Slunce a Měsíc pohybující se nad Zemí. V některých dnešních vyobrazeních také klenba nad celým světem a ledová hranice kolem jeho vnějšího obvodu.
Nechci tímto textem začínat tvrzením, že Země je plochá. Ale stejně tak nechci začít větou, že odpověď už znám.
Nevím. A právě proto hledám.
Zajímá mě, odkud se jednotlivé obrazy světa vzaly. Co skutečně říkají historické prameny. Co na nich opravdu vidím. Co je pozdější interpretace. A co jsem celý život jednoduše přijímal jako hotovou informaci, aniž jsem se někdy sám zeptal proč.
A právě tehdy se mi do cesty připletl pražský orloj.
Orloj jsem znal. Ale vlastně jsem o něm skoro nic nevěděl.
Pražský orloj zná asi každý. Apoštolové, kostlivec, nádherný ciferník, davy turistů na Staroměstském náměstí.
Jenže když jsem se zadíval přímo na jeho astronomický ciferník, uvědomil jsem si, že vlastně nevím, na co se dívám.
Co přesně znamenají jednotlivé kruhy?
Co představuje jeho střed?
Proč se po něm pohybuje Slunce?
Proč Měsíc?
Jakou roli má horizont?
A především – jaký obraz světa vlastně tento více než šest set let starý mechanismus zobrazuje?
Začal jsem tedy od úplných základů.
Astronomický mechanismus Staroměstského orloje vznikl roku 1410. Jeho konstrukce je spojena s královským hodinářem Mikulášem z Kadaně a astronomem a matematikem Janem Šindelem, který působil na pražské univerzitě. Podle dochovaných poznatků připravil Mikuláš mechaniku na základě Šindelových astronomických výpočtů a návrhu. (Prague City Tourism)
Astronomická část přitom nebyla jen nějakou ozdobou hodin.
Je to mechanický astroláb. Zobrazuje pohyb Slunce a Měsíce a jejich vztah k horizontu a nebeské sféře; z orloje lze odečítat také několik různých časových údajů. Matematicko-fyzikální fakulta UK jej popisuje jako astronomický ciferník ve tvaru astrolábu, jehož mechanismus pracuje dodnes. (Ústav teoretické fyziky)
A tady moje zvědavost opravdu začala.
Co když na chvíli zapomenu, co mi bylo vysvětleno?
Díval jsem se na fotografii ciferníku.
A vedle ní jsem si vybavil moderní obraz Ploché země (Flat earth).
Neříkal jsem si:
„Aha! Orloj dokazuje, že Země je plochá.“
To by nebylo pátrání. To bych si rovnou vybral odpověď a potom už jen hledal všechno, co ji potvrzuje.
Místo toho mě napadlo něco jiného.
Co když na chvíli odstraním všechny popisky?
Co když nevím nic o astrolábu, projekci, středověké astronomii ani o konstrukci orloje?
Co když jsem člověk, který tento obraz vidí úplně poprvé?
A položil jsem si otázku:
Kdybych nevěděl, na co se dívám, jaký svět bych z tohoto obrazu odvodil?
Díval jsem se na kruhovou strukturu.
Na střed.
Na horizont.
Na Slunce.
Na Měsíc.
Na nebeský systém rozprostřený před pozorovatelem na jedné ploše.
A moje spontánní odpověď byla:
Plochý. 😊
A právě tahle odpověď mě překvapila.
Podobnost není důkaz. Ale může být začátkem otázky.
Teprve potom jsem začal zjišťovat, co astronomický ciferník skutečně představuje.
A narazil jsem na velmi důležitou informaci.
Pražský orloj používá projekci nebeské sféry do roviny. Jeden odborný materiál MFF UK výslovně popisuje projekci ze severního pólu použitou na pražském orloji a zároveň upozorňuje, že ciferník reprezentuje geocentrické zdánlivé pohyby Slunce a Měsíce. (Karolina MFF UK)
To je pro moje další pátrání zásadní.
Protože už v samotném orloji se setkávám s něčím, co se později během mé cesty objeví znovu:
prostorový astronomický model je převeden do kruhového obrazu na ploše.
A najednou mám před sebou dvě věci, které mohou na první pohled působit podobně, ale vůbec nemusí znamenat totéž.
Na jedné straně mapu nebo projekci.
Na druhé straně tvrzení, že právě takový obraz představuje skutečnou fyzickou geometrii světa.
Ten rozdíl si potřebuji zapamatovat. Později se totiž ukáže jako mimořádně důležitý.
A potom jsem narazil na Jana Šindela
Čím více jsem o orloji četl, tím více mě začal zajímat člověk stojící v jeho astronomickém pozadí.
Jan Ondřejův, zvaný Šindel.
Astronom. Matematik. Lékař. Mistr pražské univerzity. Později také její rektor. Prague City Tourism jej označuje za „duchovního otce“ Staroměstského orloje; Mikuláš z Kadaně podle jeho propočtů a návrhu vytvořil jeho mechanismus. (Prague City Tourism)
A tím se moje původní otázka změnila.
Už mě nezajímalo pouze:
Proč mi orloj připomíná obraz Ploché země (Flat earth)?
Začalo mě zajímat:
Co věděl Jan Šindel?
Jakou astronomii studoval?
Jak si vzdělaný evropský astronom kolem roku 1410 představoval Zemi?
Co pro něj znamenala nebeská sféra?
Co horizont?
Jak si představoval pohyb Slunce a Měsíce?
A především:
Jaký byl vztah mezi tím, co člověk skutečně pozoroval na obloze, tím, co dokázal matematicky vypočítat, a obrazem světa, kterým si to všechno vysvětloval?
Tady už jsem věděl, že samotný orloj mi odpověď nedá.
Musel jsem jít za něj.
Do knih, ze kterých tehdejší astronomové čerpali.
Do středověkých rukopisů.
A potom ještě mnohem hlouběji do minulosti.
Tehdy jsem ještě netušil, že mě jeden pohled na pražský orloj zavede přes středověkou astronomii až k Egyptu, Mezopotámii, prvotním vodám, firmamentu, starým mapám světa a nakonec k hledání jeho hranice.
Na začátku byla jen zvláštní podobnost.
Jeden obraz Ploché země (Flat earth).
Jeden astronomický ciferník.
A jedna otázka:
Co vlastně vidím, když na chvíli odložím odpověď, kterou už znám?
Historické stopy
Historie pražského orloje – Prague City Tourism
Mikuláš z Kadaně, Jan Šindel a další osobnosti orloje – Prague City Tourism
Astronomický princip pražského orloje – MFF UK
Odborný materiál k projekci a astronomii pražského orloje – MFF UK
Pokračovat v pátrání – 2. Co vlastně věděli tvůrci orloje?
Zpět na téma Od pražského orloje k hranicím světa