Narodil jsem se do světa, který už měl svoje pravidla.
Co je správné.
Co se sluší.
Jaký bych měl být.
Co bych měl cítit.
A co raději neukazovat.
Nevyčnívej. Přizpůsob se. Buď hodný.
A tak jsem se snažil.
Dlouho jsem vůbec netušil, že se snažím být někým, kým nejsem. Jen jsem viděl, že ostatním jako by to šlo lépe.
A když jsem se mezi ně nevešel, nenapadlo mě pochybovat o ohradě.
Pochyboval jsem o sobě.
Co zase dělám špatně?
Proč se cítím jinak?
Proč nedokážu být spokojený s tím, co mám?
Proč nemůžu být prostě jako ostatní?
Čím víc jsem se snažil zapadnout, tím víc jsem se vzdaloval sám sobě.
Jenže tehdy jsem to ještě nevěděl.
Myslel jsem si, že hledám svoje místo ve stádu.
Ve skutečnosti jsem pomalu začínal zjišťovat, že moje místo možná vůbec není v něm.
Přejít k druhé kapitole: 2. Uvědomění